Motivace jako základ úspěchu

Doba čtení: 4 minuty

• Aktivity **
• Objem *
• Úspěšnost **
• Motivace *****

Jak jsem si (ne)chtěl sednout na kolo

Byl to přesně ten den, kdy si řeknete: „Dneska? Ani náhodou.“ Budík zazvonil moc brzo, venku lilo jako z konve, a moje kolo, opřené v rohu garáže, vypadalo, jako by říkalo: „No tak, frajere, ukaž, co umíš.“

„Ne. Prostě ne,“ zamumlal jsem směrem ke kolu a raději si šel udělat další hrnek kávy. Dal jsem si slibných pět minut pauzy. Přesně takové, které se protáhnou na půl dne.

Jenže jak jsem tam seděl, přistihl jsem se, že přemýšlím o tom, proč jsem vlastně chtěl jezdit na kole. Lepší kondice, odpočinek od každodenního stresu, a taky fakt, že jsem si (i přes módní výhrady mé ženy) koupil ty sexy těsné cyklistické kalhoty, které ještě neviděly světlo světa.

A ten otravný hlásek v mé hlavě se ozval: „Pamatuješ, jak jsi říkal, že chceš na kole ujet 500 kilometrů za měsíc? No, jestli dneska nevyjedeš, můžeš si rovnou napsat 500 metrů.“

Ignoroval jsem ho. Ale nešlo to dlouho. Kolo na mě v garáži zíralo stále výmluvněji. Nakonec jsem šel do garáže „na inspekci“. Jen tak. A udělal si rychlou analýzu, proč se mi vlastně nechce:

1. Venku prší. Logicky. Kdo by chtěl jezdit v dešti? (Odpověď: cyklisté, kteří nejsou gaučoví povaleči.)
2. Nemám náladu. Klasika. Nálada většinou přijde, když začnete něco dělat, ale zkuste to vysvětlit své lenosti.
3. Je to moc práce. Obléct se, připravit kolo, pak se zase čistit… to všechno bylo dostatečně odrazující.

Takže, důvody byly jen výmluvy. A já to věděl. Nakonec jsem si řekl, že tu lenost přechytračím. Oblékl jsem si nepromokavé cyklistické oblečení (ano, ty nové kalhoty), oprášil kolo a vyrazil.

Začátek byl příšerný. Déšť mi hned stékal za límec, kaluže byly hlubší, než vypadaly, a moje stehna si stěžovala už po prvních sto metrech. Každé šlápnutí bylo jako zápas s větrným mlýnem.

Ale pak se to změnilo. Déšť mě přestal štvát, dokonce jsem si ho začal užívat. Kapky mi stékaly po tváři, kolo si našlo svůj rytmus a já si připadal jako postava ze sportovního filmu – taková ta scéna, kdy hlavní hrdina překonává své limity. Kdybych zrovna běžel, našel bych si schody a hlavou by mi zněla vítězná hudba z Rockyho.

Šplíchal jsem do kaluží, kochal se prázdnými ulicemi a měl pocit, že svět najednou patří jen mně.

Když jsem se po hodině vrátil domů, byl jsem promočený, unavený, ale spokojený. To kolo tam teď stálo s mnohem přátelštějším výrazem. A já si uvědomil, že někdy motivace nepřijde sama od sebe. Někdy ji musíte vykopat z garáže a posadit na sedlo.

Teď už vím, že nejdůležitější je začít. A když už to zvládnete, zbytek se dostaví s každým šlápnutím. 😊

Všichni jsme stejně leniví. Rozdíly jsou v motivaci něco dokázat.

Když se ráno vzbudíte a máte pocit, že byste raději šli bojovat s tygrem, než čelit pondělku, vítejte do klubu. Motivace je ta neviditelná síla, která nás nutí překonávat překážky a věřit, že i v tom největším chaosu někde čeká odměna – třeba v podobě dobré kávy nebo uzavřeného obchodu. Ale proč je motivace tak zásadní a jak si ji udržet, i když se vám zrovna nechce ani z postele?

Motivace není jen o „chci“, ale i o „proč“

Představte si, že se chystáte na dovolenou a najednou zjistíte, že musíte sbalit kufr. Kdo tohle rád dělá? Nikdo! (Pokud jste právě zařvali JÁ, gratuluji, jste výjimka potvrzující pravidlo.)

Ale víte, že vás na konci čeká pláž, moře a koktejly. A to „proč“ vás donutí zabalit si i ty sandály, které jste na sobě neměli tři roky.

Motivace je právě to „proč“. Když se zamyslíte nad tím, co vás žene vpřed, najdete tam nejen vaše cíle, ale i vaše hodnoty. Chcete být úspěšní v práci? Fajn, ale proč? Aby vás uznávali kolegové? Nebo abyste měli dost peněz na výlet kolem světa? Jakmile máte jasno v „proč“, motivace už ví, kudy vás má vést.

Vnitřní versus vnější motivace

Vnitřní motivace je, když děláte něco proto, že vás to baví. Například psaní článků, péče o rostliny nebo pečení dortů (i když většinu sníte sami).

Vnější motivace je, když něco děláte, protože musíte – třeba placení účtů nebo třídění odpadu, aby vás sousedé nepomluvili. Problém? Vnější motivace je často jen krátkodobý záchvat energie. Vnitřní motivace naopak může být trvalá, protože děláte něco, co je v souladu s vámi.

Proč je motivace základ úspěchu?

Bez motivace by byl svět plný neotevřených knih, nedodělaných projektů a prázdných posiloven. Motivace nám dává směr a energii. Bez ní byste nikdy nezačali ten nový kurz angličtiny, ani neoslovili toho klienta, který vám teď vydělává polovinu příjmu.

3 doporučení, jak posílit vnitřní motivaci

1. Najděte své „proč“
   Přemýšlejte, co vás opravdu baví a naplňuje. Chcete být dobrý v tom, co děláte, nebo vás baví vidět výsledky své práce? Bez pravdivého „proč“ je motivace jen jako špatná baterka v mobilu – rychle se vybije.
2. Dávejte si malé výzvy
   Motivace se rodí z pocitu úspěchu. Nastavte si malé cíle, které dokážete splnit. Chcete uběhnout maraton? Začněte tím, že se dnes projdete kolem bloku.
3. Obklopte se inspirací
   Sledujte lidi, kteří vás motivují, čtěte knihy, poslouchejte podcasty. Inspirace je nakažlivá a připomene vám, proč stojí za to jít dál, i když se zrovna nedaří.

Ať už hledáte motivaci k velkým věcem, nebo jen ke vstávání z postele, pamatujte – všechno to začíná uvnitř vás. Tak co, jdete do toho? 😊